Děti a příroda

Na úvod mého článku o vztahu dětí k přírodě bych se ráda podělila o příhodu, která mě nedávno potkala. Jeden prázdninový den jsme se s našimi dětmi vypravili na výlet na jeden nejmenovaný hrad. Cestou na hrad jsme narazili na skupinku 7 buků, které měly na zemi nádherně rozvětvený, mohutný kořenový systém. Děti hned napadlo, že toto místo prozkoumají. Lezli po kořenech, hráli si na horolezce, vyhledávali si v kořenech sedátka. My jsme je jen z dálky pozorovali a nestačili se divit, co všechno dokázali vymyslet. A zatímco jsme si všichni užívali této nádherné chvíle, procházeli kolem nás další rodiče a prarodiče s dětmi. Když si jejich děti všimly, co vyvádějí naše děti, okamžitě se chtěly přidat. Představa lezení po kořenech byla pro ně velmi lákavá. Ovšem pro jejich dospělý doprovod už tolik lákavá nebyla. A tak jsme jen slyšeli, jak dospělí dětem vysvětlují, že tam lézt nemohou, protože …. Protože by spadly, protože by se umazaly, protože by si roztrhaly kraťasy, protože nemají čas, atd. Těch protože dospělý člověk dokáže vymyslet opravdu hodně.

Obr. 1_ Kořenový systém nabízí lákavý prostor pro hrátky dětí

A právě tato situace mě přiměla přemýšlet nad tím, jak právě my dospělí ovlivňujeme děti při hledání a vytváření jejich vztahu k přírodě a co všechno svým nevhodným chováním můžeme ve výchově dětí napáchat.

Situace v dnešní společnosti

Dnešní moderní svět je plný techniky. Počítače, televize na nás útočí ze všech stran. A právě tato technika se často stává věrným společníkem našich dětí. Upracovaní rodiče často nemají čas ani chuť trávit volný čas venku v přírodě a tuto nechuť předávají svým dětem. Přitom by to měli být právě rodiče, kdo se z největší části podílí na utváření vztahu dětí k přírodě.

Obr. 2_Dnešní děti tráví často většinu volného času u počítače nebo televize

Význam pobytu v přírodě a důsledky jeho absence

Je prokázáno, že pobyt v přírodě děti obohacuje ve všech možných směrech. U dětí se rozvijí hrubá i jemná motorika, představivost, děti vnímají proměny přírody v koloběhu ročních období, příroda poskytuje dětem relaxaci, působí příznivě na zklidnění hyperaktivních dětí, rozvíjí sociální vztahy mezi dětmi.

Obr. 3_ Děti dokáží být v přírodě opravdu šťastné

Naopak absence pobytu dětí v přírodě vede především ke snížení imunity, nedostatek pohybu vede k rozvoji obezity, upadá orientační smysl a cit pro počasí. Důsledkem této absence pobytu dětí v přírodě je neschopnost dětí pociťovat zodpovědnost za přírodu a tudíž jsou k ní lhostejní. To ovšem může mít do budoucna katastrofické následky.

Děti od útlého věku projevují zájem o přírodu. Podle bulharské psycholožky Světly Stojkové děti přirozeně k přírodě tíhnou. Ovšem toto spojení se musí hýčkat, udržovat a dále rozvíjet. Děti především předškolního věku jsou přirozeně zvídavé, přírodu jsou schopny vnímat jako prostředí inspirativní, dokážou si v ní hrát zcela samostatně bez zásahů dospělých. Pokud je těmto dětem umožněno trávit čas v přírodě, začnou ji brát jako základní životní potřebu srovnatelnou s potřebou jídla nebo spánku. Jestliže ale dítěti v tomto věku neumožníme pobyt v přírodě, dítě je nuceno vyhledat si zábavu ve vnitřním prostředí, přičemž v tomto směru zábavu zajišťuje především televize a počítač. Díky tomu však děti brzy ztrácí zájem o venkovní aktivity a zaujímají postoj „ Nebaví mě chodit ven, protože je tam nuda. Větší zábavu mi poskytuje počítač nebo televize.“  Některé děti mají dokonce z přírody strach, protože je to pro ně zcela neznámé prostředí.

Bohužel jsou to právě rodiče, kteří místo aby spojení dětí s přírodou pěstovali, často nevědomě ho potlačují tím, že dětem nedávají možnost, aby si k přírodě našly vlastní cestu. Děti sice mají přístup k velkému množství knih, her, dokumentárních filmů, zkrátka k informacím o přírodě, ale k opravdové přírodě často přístup nemají.

Lesní mateřské školy

Budovat kladný vztah dětí k přírodě již v předškolním věku se snaží zakladatelé a provozovatelé lesních mateřských školek.

Hlavní myšlenkou lesních školek je „být s dětmi venku za každého počasí“. Poprvé se s touto myšlenkou setkáváme ve Skandinávských zemích, odkud se šíří dál do Dánska nebo Německa. Pojem lesní mateřská škola se poprvé objevil v roce 1954 v Dánsku. V Německu lesní mateřské školy vznikají od roku 1993, přičemž v roce 2008 jich bylo v Německu přes 1000 a jejich počet stále stoupá. Děje se tak především díky tomu, že náklady na zřízení a provoz lesní mateřské školy v porovnání s běžnou mateřskou školou jsou poměrně nízké a také je zde velká poptávka ze strany rodičů.

Z Německa přichází myšlenka lesních mateřských škol také k nám. První lesní mateřská škola u nás vznikla v roce 2006 v Liberci (Zelená školka), dále v roce 2009 v Praze (Šárynka), Tišnově. Dnes je v České republice přibližně 31 lesních mateřských škol a spousta dalších se připravuje na zahájení provozu.

Obr. 4_Lesní mateřská škola

Mezi základní principy v lesní mateřské škole patří pravidelný pobyt dětí venku, a to za každého počasí. Děti tak tráví venku, zpravidla v lese, většinu doby strávené ve školce. Příroda se tak stává místem, kde dětí mohou zcela přirozeně rozvíjet hrubou i jemnou motoriku, najít inspiraci pro tvořivou hru, získat mnoho znalostí o přírodě, jejich obyvatelích nebo přímým kontaktem se seznámit s přírodními ději a zákonitostmi. Velký důraz je dále kladen na vzájemnou spolupráci mezi dětmi, na rozvoj sociálních dovedností a dobrou komunikaci mezi rodiči a pedagogy.

Obr. 5_Lesní mateřská škola

Jak mohou dětem rodiče pomoci vybudovat si vztah k přírodě?

Je zřejmé, že především ve městech ubývá míst, kde by děti mohly bezpečně trávit čas v přírodě. Přesto existují způsoby, jak dětem pobyt v přírodě dopřát. Jedná se například o rodinné výlety, školy v přírodě, letní tábory, pobytové programy v ekocentrech, návštěva zájmových kroužků (skauti, mladí ochránci přírody, turistické oddíly mládeže, woodcraft).

Co se týče rodinných výletů, měli bychom být schopni vyrazit s dětmi ven za každého počasí. Stačí když si pořídíme kvalitní oblečení a budeme se řídit myšlenkou, že není špatné počasí jen špatné oblečení. Také bychom neměli zapomínat, že se děti na výletech do přírody mohou umazat, zamokřit nebo si oblečení roztrhat.  Také na tuto skutečnost bychom měli předem myslet, čímž se vyhneme často pro obě strany stresujícím situacím.

Rodinný výlet nemusí  nutně znamenat objevování vzdálených míst. Určitě postačí vycházka do okolí našeho bydliště.  V případě, že máme malé děti, předškolního věku, měli bychom jim zajistit dostatek času a prostoru pro spontánní hru. Například v lese se děti snadno zabaví stavěním domečků pro skřítky, u vody zase posíláním lodiček, stavěním hrází. Jako hračky jim velice dobře poslouží šišky, kamínky, klacíky. Pro děti v tomto věku je důležitá osoba dospělého průvodce, který je pro dítě vzorem. Dítě na základě pozorování dospělého zaujímá postoj k různým podnětům, které by v něm mohly vzbudit strach nebo úzkost. Tyto pocity pak mohou přetrvávat i do dospělosti a zbytečně dítě, následně dospělého člověka od přírody vzdalují. Například záleží na nás dospělých jak zareagujeme, když dítě spadne do potoka, když dítěti poleze po noze mravenec, když začne pršet. Je důležité, jestli tyto situace přijmeme v klidu nebo z nich uděláme katastrofu. A to bychom měli mít na paměti, jestliže nechceme, aby se dítě přírody bálo.

Obr. 6_Tvoření dětí v přírodě

K poznávání přírody také pomáhají smyslové zážitky. Měli bychom dětem umožnit přírodu si osahat, ochutnat.

Školní děti pak rády přírodu prozkoumávají. Jsou již dost samostatné, aby přírodu objevovaly samy a zároveň chytré, aby jí porozuměly. S těmito dětmi se můžeme společně učit pojmenovávat zvířata a rostliny, které na procházce potkáme, doma si pak můžeme dohledávat informace o nich, můžeme si všímat změn, které v přírodě probíhají v závislosti na ročních obdobích. Za tímto účelem je vhodné si do batůžku přibalit některé průvodce nebo atlasy, kterých je dnes na trhu velké množství.  Pro školní děti můžeme dále obstarat  lupu, dalekohled, síťku na chytání vodních živočichů a další pomůcky, které mohou využít při svém zkoumání a bádání.  Takto staré děti také jistě ocení, když si v přírodě rozděláme oheň nebo dokonce v ní přespíme. Ani u školních dětí, bychom neměli zapomínat na spontánní hru. Určitě se budeme divit, co všechno děti v přírodě vymyslí.

Obr. 7_Školní děti rády přírodu prozkoumávají

Větší děti můžeme také vylákat do přírody za účelem hledání tzv. pokladů. Tuto možnost zajišťuje celosvětová hra, která se nazývá geocaching. Je to hra, která dokáže zaujmout nejen děti, ale také dospělé a děti díky ní mohou trávit velké množství času v přírodě společně se svými rodiči.

Obr. 8_Takto může vypadat jeden z "pokladů" geocachingu

Rozvíjet vztah dítěte k přírodě můžeme jako rodiče také tím, že dítěti pořídíme domácího mazlíčka, což můžeme dopřát také dětem žijícím ve městě. Budujeme tak v dětech schopnost a ochotu starat se o něco živého.

Další možností jak dětem zprostředkovat kontakt s přírodou také ve městech je budování přírodních hřišť. Vzniká tak prostor, který děti láká ke spontánní hře a děti mají možnost si přírodu osahat, získat zkušenosti s živly. Přírodní hřiště se snaží dětem zprostředkovat zážitek z přírody. Budování těchto hřišť u nás je však značně problematické, protože tyto hřiště nesplňují přísné certifikační podmínky. Můžeme se tedy s nimi zatím setkat jen na soukromých pozemcích.

Obr. 9_Dětská přírodní hřiště

Způsobů, jak dětem přiblížit přírodu je tedy mnoho. Záleží jen na nás rodičích, případně prarodičích, jak se k této problematice postavíme. Měli bychom však mít na paměti, že právě my jsme pro děti vzorem a záleží tedy hlavně na nás, jaký postoj děti k přírodě zaujmou. A měli bychom se ze všech sil snažit, aby se děti naučily mít přírodu rády, aby se v ní cítily dobře a bezpečně, aby se dokázaly v budoucnu postavit za její ochranu. Jedině tak z našich dětí vyrostou zdraví, silní a vyrovnaní lidé.

Zamyšlení na závěr

Kolik  si toho pamatujeme ze svého dětství?

Občas jako letní motýl přelétne mlhavá vzpomínka …

… snad vůně posečené louky

či zavrkání hrdličky v korunách po ránu …

Otevřme oči, dětské oči,

otevřme srdce, dětská srdce,

otevřme se spolu a pro sebe.

Učme se s dětmi a od dětí …

Autor: Mgr. Petra Čechurová, Ekocentrum Tymián, o.s., Kladruby