Jaké jsou ohrožující vlivy na populace obojživelníků?| FAQs - časté otázky a odpovědi

Celosvětově je známo 6208 druhů obojživelníků. Předpoklad ale je, že nejméně stejné množství nebylo doposud objeveno. Tento přírůstek je způsoben nástupem nových metod v systematice a taxonomii.

V naší republice se vyskytuje 21 druhů obojživelníků, z nichž většina je v různém stupni ohrožení a většina z nich je chráněn a nejen zákonem č. 114/92Sb., o ochraně přírody a krajiny a to zvláště všeobecnou ochranou § 4 a 5, ale hlavně vyhláškou 395/92Sb., kde jsou přímo jmenovitě zařazeny do různého stupně ohrožení od ohrožených druhů až po kriticky ohrožené.

Pro mimořádnou citlivost na kvalitu a veškeré změny v prostředí jsou obojživelníci jedinečným bioindikátorem .

Samotní obojživelníci jsou ohroženi nejen fyzickou likvidací, ale hlavně ničením jejich přirozených biotopů, jako jsou vodní zdroje, malé vodní tůně, ale svůj podíl na jejich likvidaci má i zemědělská činnost a to převážně melioracemi.

Neméně likvidační se pro ně stává silniční doprava. Silnice v mnoha případech přetínají migrační trasy těchto zvířat a v mnoha případech dochází k drastickému poklesu stávajících živočichů. Většina z nás zná jarní migrační tahy, ale obdobná situace nastává i při návratu obojživelníků v letních měsících a též i v době, kdy se na svoji pouť vydávají mláďata.

Velkým problémem je i kontaminace lokalit toxickými látkami, jakož i invaze predátorů či kompetitorů a v neposlední řadě se negativně projevuje i vliv UV-B záření a změny klimatu. Nově se přidávají i infekční choroby a patogenní houby, které mohou likvidovat celé populace.

Ohrožující nemocí pro celé populace obojživelníků je chytridiomykóza, která je sice známa jen několik posledních let, ale je považována globálně za jednu z příčin ohrožení obojživelníků. Doposud tato nemoc byla zaznamenána na čtyřech světadílech (Evropa, Afrika, Amerika, Nový Zéland a Austrálie ).

Nákaza u obojživelníků se pozná podle změn v chování jedinců. Jedná se ponejvíce o strnulost v nepřirozené poloze, sezení, kdy zadní nohy jsou široko od těla, ale i nechuť k pohybu , letargie a neochota k úniku. Na pokožce zvířat se objevují ohniska se zrohovatělou kůží.

Při nálezu takovéhoto jedince nebo při podezření na tuto houbovou chorobu je třeba tuto skutečnost nahlásit a to nejlépe na nejbližší úřad s rozšířenou působností na odbor životního prostředí, Krajský úřad obor životního prostředí nebo nejbližší základní organizaci Českého svazu ochránců přírody.