Je mrtvé dřevo v lesích skutečně mrtvé?

Je mrtvé dřevo v lesích skutečné mrtvé?

Určitě každý z nás se rád toulá lesem. Je to místo, kde odpočíváme, které nás dokáže nabít neskutečnou energií. Stejně jako každý jiný krajinný prvek i les může mít mnoho podob. Někdo má rád lesy s listnatými stromy, někdo s jehličnatými, někomu se líbí lesy „ uklizené“, kde zem pokrývá jen mech, jinak zde nenajdeme ani větvičku a někdo má naopak rád lesy divoké, které nás dokážou v myšlenkách vrátit zpět o mnoho století, kdy převážnou část našeho území pokrýval prales. Osobně patřím k těm lidem, kteří upřednostňují právě divokost lesů. Proto jsem se rozhodla zapátrat, zda má pro les nějaký význam, případně jaký, ponechané staré dřevo, které se z lesa „neuklízí“, ale naopak se zde ponechá přirozeně zetlít.

Obr. 1_ Boubínský prales - ponechání starého mrtvého dřeva v lese

Tlející dřevo zvyšuje druhovou rozmanitost lesních ekosystémů

Mrtvé dřevo může mít podobu nejrůznějších na zemi ležících větví, starých pařezů a až po velké padlé stromy, které se vlivem působení dřevokazných hub pomalu rozkládají. Tlející dřevo poskytuje domov řadě organismů, které jsou dnes velmi vzácné, protože stále není dostatek lesů, které by byly obhospodařovány tímto přirozeným způsobem, a mrtvé dřevo by v nich bylo ponecháváno. Podle nejrůznějších studií je 30 – 40 % všech organismů žijících v lese závislých na tlejícím dřevě ve všech jeho formách a starých stromech. Absence těchto základních strukturálních znaků v lese má za následek vymizení těchto skupin organismů z lesa a následně pokles biologické diverzity.

Na tlejícím dřevu nalezneme různé druhy mechorostů, které vytvářejí vývojovou řadu závislou na různém stupni rozkladu dřeva.

Společenstva mechorostů rostoucích na tlejících kmenech, pařezech, či trouchnivém dřevu tvoří zejména druhy čtyřzoubek průzračný (Tetraphis pellucida), plevinka plazivá (Lepidozia reptans), křepenka dvoulaločná (Cephalozia bicuspidata), kornice slezská (Herzogiella seligeri), křehutka různolistá (Chiloscyphus profundus), baňatka draslavá (Brachythecium salebrosum), lesklec (Plagiothecium sp. div.) a rokyt cypřišovitý (Hypnum cupressiforme).

Obr. 2_ Odumřelý strom porostlý mechorosty

Tlející dřevo hostí velmi pestrý svět bezobratlých živočichů,  jejichž vývoj nemůže probíhat jinde než v tlejícím dřevě. Právě bezobratlí živočichové patří k ohroženým druhům živočichů celé Evropy, protože jsou z velké části vývojově vázáni na odumřelé a tlející dřevo, které v lesních ekosystémech chybí. Patří mezi ně především hmyz, roztoči, chvostoskoci, měkkýši, žížaly, ale také stonožky, mnohonožky nebo mravenci.

Obecně se v lesích našich nejvyšších hor nejčastěji setkáme se zástupci brouků z čeledi tesaříkovitých. Charakteristickým znakem brouků této čeledi jsou dlouhá tykadla, která jsou mnohdy stejně dlouhá nebo delší než tělo brouka. Tesaříci se vyvíjejí ve dřevě různých jehličnanů. Larvy tesaříků se líhnou z vajíček vykladených na živné rostliny a vyvíjejí se ve dřevě, kde se živí především ztrouchnivělým nebo již odumřelým dřevem. Například larvy kousavce dvoupásého (Rhagium bifasciatum) se živí mrtvým dřevem, ve kterém vytvářejí chodbičky a komůrky, aby se v nich po té zakuklily. Jedná se o jednoho z nejrozšířenějších evropských tesaříků,kterého snadno rozeznáme podle dvou nápadných bledě žlutých pruhů na obou krovkách. Dalšími relativně známými tesaříky,vyvíjejícími se ve dřevě jehličnanů, jsou hnědavě zbarvený tesařík smrkový(Tetropium castaneum) a tesařík korový (Rhagium inquisitor), který si ke svému rozmnožování vybírá souše a poražené kmeny, nebo také tesařík pruhovaný (Oxymirus cursor) či tesařík obecný (Corymbia rubra). Trouchnivějícím dřevem listnatých stromů se živí například larvy tesaříka skvrnitého (Strangalia maculata). Odumřelé stromy s tvrdým dřevem jsou oblíbeným úživným žírem pro larvy lesana hnědého (Hylecoetus dermestoides).

Obr. 3_ Tesařík smrkový se vyvíjí ve dřevě smrků

V trouchu pařezů žije měkkýš slimáček horský (Semilimax kotulae), hojný je velký chvostoskok larvěnka obrovská (Tetrodontophora bielanensis).

Celá řada obratlovců je pak vázána na dutina stromů, tzv. doupné stromy. Doupných stromů je dostatek pouze v lesích ponechávaných přirozenému vývoji, protože se většinou jedná o staré stromy, ale také o stromy odumírající nebo mrtvé. Dutiny vznikají na místě odlomených větví či dalších zranění stromu, a to vydlabáním zejména datlovitými ptáky, kteří svými silnými zobáky vyklovávají úkryty pro jejich hnízda či cestu k potravě – podkornímu hmyzu. Také otvory po odpadlých větvích vyhnijí při narušení jádrového dřeva hnilobou a zůstane dutina s menším otvorem, vhodným například pro pěvce. Samovolný vznik dutiny trvá mnoho let. Podle druhu dřeviny se dutina formuje obvykle ve věku 80 až 200 let.

Dutiny starých stromů z velké části využívají především ptáci, a to ke svému hnízdění.  Mezi dutinové ptáky patří například sova sýc rousný (Aegolius funereus), šplhavec datel černý (Dryocopus martius) a pěvec lejsek malý (Ficedula parva).

Obr. 4_ Sýc rousný hnízdící v dutinách starých stromů

Když dutinu stromu opustí ptáci, jsou nahrazeni savci a obojživelníky, kteří dutiny obývají. Jedná se například o veverku obecnou (Sciurus vulgaris), kunu lesní (Martes martes), myšici lesní (Apodemus flavicolis) nebo plšíka lískového (Muscardinus avellanarius).

Ve vyhnilých pařezech přebývá beznohá ještěrka slepýš křehký (Anguis fragilis). V neposlední řadě využívají dutin stromů jako svého letního úkrytu nebo k přezimování některé druhy netopýrů. V našich horských podmínkách si tento úkryt vybírá například netopýr ušatý (Pletocus auritus), netopýr rezavý (Nyctalus noctula) nebo netopýr velkouchý (Myotis bechsteini).

Tlející dřevo jako substrát pro klíčení a odrůstání semenáčků dřevin

V některých typech lesa může samotná existence a růst jednotlivých stromů záviset právě na mrtvém dřevě. Často se povrch tlejícího dřeva stává místem, kde panují optimální podmínky pro vyklíčení semen a další růst semenáčků. Tlející dřevo má vysokou schopnost udržet vodu, a proto i v období sucha poskytuje semenáčkům dostatek vláhy. Dále je v něm obsažen vysoký podíl minerálních živin, čímž je zajištěna dostatečná výživa semenáčků. Než se však starý ležící strom z lesního porostu stane takovýmto domovem pro mladé stromky, uběhne několik desítek let. Během tohoto času se dřevo začne rozkládat působením různých druhů hub, bakterií a dalších organismů, které úplně změní jeho chemické a fyzikální vlastnosti právě ke prospěchu našich mladých jedinců smrku.

Mrtvé dřevo z pohledu estetiky

Názory na estetické hledisko se mezi laickou veřejností různí. Zatímco někteří vnímají ponechané dřevo jako nepořádek v lese (zejména houbařská a sběračská část veřejnosti nelibě nese nutnost překračování ponechaného dříví), část veřejnosti naopak ponechávání dřeva vítá (tlející dříví porostlé mechy a dalšími rostlinami naopak estetickou hodnotu zvyšuje a budí zdání přirozenosti a starobylosti a je tudíž součástí představ o pralese).

Autor: Mgr. Petra Čechurová, Ekocentrum Tymián, o.s., IC Kladruby