Podzimní a zimní houbaření

Většina milovníků hub chodí do lesa na svoje oblíbené druhy převážně v letních měsících a hlavní houbařské žně pro ně nastávají koncem měsíce září. Houby jsou organismy vlhkomilné, proto jejich densita i diversita závisí na nasákavosti terénu a aktuálních srážkových podmínkách. V posledních letech bývalo léto i září velmi suché, a mnoho houbařů si stěžovalo, že letošní úroda hub byla mizerná. Přitom s nástupem října se obvykle zvyšují i denní úhrny srážek a v lesích přibývá hub houbaři často opomíjených, ale zato o to chutnějších.

Na sklonku podzimu již rapidně ubývá nejvíce sbíraných hřibovitých hub, nejčastěji se ještě setkáme s hřibem (suchohřibem) hnědým, hřibem strakošem, obvykle roste i hojně klouzků (obecný, sličný, zrnitý, kravský ...), najdeme i některé druhy kozáků a křemenáčů. Z tzv. pravých hřibů občas nalezneme hřib smrkový, borový, dubový ..., ale pouze za příznivých srážkových podmínek. Zato přibývá hub typicky podzimích, ať už rostou ve spadaném listí, hrabance nebo na pařezech.

Koncem září se začneme hojně setkávat s různými druhy čirůvek, ať už je to čirůvka fialová, dvoubarvá nebo zelánka. Všechny se výborně hodí do polévek i omáček. Tradičně najdeme lehce poznatelné pařezové houby jako např. šupinovku kostrbatou nebo václavku smrkovou. Tyto houby jsou velmi hojné a hodí se spíše do směsí v menším množství. Ve smrčinách nalezneme též jeden z pravých ryzců, ryzec smrkový, který je výborný k nakládání do octa. Musíme si dát pozor na jeho záměnu s jedovatým ryzcem hnědým, který však bezpečně poznáme podle typické vůně maggi.

Téměř za každého počasí najdeme v lese některou z holubinek, které jako jedinou skupinu hub můžeme i směle ochutnat. Pokud je její chuť příjemná, nemusíme se bát dát ji do košíku. V kuchyni jsou výborné zejména hulubinka mandlová, nazelenalá, černající nebo namodralá.

V hrabance a spadaném listí najdeme některé druhy jedlých strmělek, zvláště pak strmělku mlženku, strmělku přehrnutou nebo strmělku anýzku, kterou už z dálky poznáme podle výrazné anýzové vně. Tyto veskrze silně aromatické stmělky je lépe používat do směsí v menším množství, pokud nechceme, aby naše bramboračka voněla po perníku. Dále se určitě potkáte s drobnými fialovými nebo oranžovými houbičkami, lakovkami. Obě, jak lakovka ametystová, tak obecná, jsou výborné do polévék a směle nahradí lišky, ba je i předčí. Z méně známých druhů lišek roste hojně také liška nálevkovitá s hnědým kloboukem a žlutým třeněm, ta však obvykle začíná až v polovině října.

Na pařezech už z dálky svítí různé odstíny žluté, většinou se bude jednat o vynikající třepenitku makovou nebo jedovatou třepenitku svazčitou. Od sebe je rozpoznáme podle barvy lupenů (maková je má světlé, šedobílé, svazčitá žluté až zelenohnědé). V připadě nejistoty můžeme i ochutnat kousek klobouku, třepenitka svazčitá je typicky hořká. Na pařezech listnáčů však rostou i další vynikající houby, zejména opeňka měnlivá, která je výborná do omáček nebo pod maso. Najdeme zde i různé druhy penízovek, šupinovek nebo třeba hojnou štítovku jelení.

V podzimním lesním substrátu se daří také četným druhům penízovek, nejčastěji se setkáme s penízovkou kuželovitou, dubovou nebo máslovou. Všechny jsou výborné do polévek i omáček. Zakrátko začne růst i výborná a léčivá penízovka sametonohá, na kterou můžeme vyrazit i za sněhu kolem Vánoc. Jeji léčivé účinky jsou prokázány a experimentuje se s ní i jako prevence proti rakovině.

Na kmenech listnáčů poroste až do pozdní zimy výborná hlíva ústřičná, na bezech najdeme boltcovitku řečenou Jidášovo ucho.

Jak je vidět, houbařská sezóna ještě zdaleka nekončí a příroda nám umožňuje dopřát si své oblíbené houbové jídlo prakticky po celý rok.

Martin Čechura, Ekocentrum Tymián, o.s.